Ves Bednárec, dříve Velký Bednárec, jindy Český Bednárec, byla založena na severozápadním svahu nad údolím potoku Žirovnička (dříve potok Brádlo). První písemné zprávy o vsi pocházejí z roku 1377, kdy se připomíná jistý Konrád z Bednárce, po něm následoval v roce 1395 Mikuláš z Binharce, který sloužil pánům z Hradce. Ves trvale náležela k jindřichohradeckému panství, byla sídlem panské rychty, jen za Slavatů používala vlastní pečeť tvořenou štítem děleným třemi vodorovnými břevny, nad kterými bylo sedm pštrosích per. Na pláních nad Bednárcem na místě, kde se dodnes říká "Na hradě", prý bývala žulová skála. Tam měla stát dřevěná tvrz pána Mikuláše z Binharce. Písemná zpráva z roku 1395 uvádí Bednárec již jako osadu a připomíná Mikuláše z Binharce jako držitele zmíněné tvrze, kterou od pánů z Hradce zakoupil.

Roku 1658 byla obci Bednárec udělena pečeť rychty Velko-Bednárecké od pana Adama Pavla, hraběte Slavaty z Chlumu a Košumberka, vladaře domu Hradeckého.

Ves nezůstala ve své historii ušetřena různých pohrom. V roce 1585 udeřil mor, jemuž za tři týdny podlehlo padesát osob. V roce 1693 nastalo řádění sarančat. Různá vojska ležela v Bednárci hlavně v 17. a 18. století.

Na místě zvaném "Draha" je křížový kámen, podle pověsti na místě bývalého pohřebiště. Podle archiváře Teplého z J. Hradce je tento kámen z roku 1741 nebo 1742, kdy v této oblasti byli Rusové a Francouzi.

V roce 1795 byla na návsi postavena kaple Panny Marie.

Úřad starosty jako první zastával Jan Tyšer z čp.35., následovali příslušníci rodin Hrbků, Šedivých, Jílků či Reisnerů.

Na sezení obecního výboru dne 1.března 1874 zazněl poprvé návrh, aby obec Bednárec vystavěla vlastní budovu školy, a tím se oddělila od školy Jarošovské. Dne 15.ledna 1877 započalo v nové škole první vyučování. Díky působení učitele Jana Donáta nastal v obci čilý kulturní a společenský ruch, vznikl ochotnický spolek a pořádala se divadelní představení jak v místním hostinci, tak v přírodním divadle u mlýna.

V roce 1887 protnula obec železniční trať vedoucí z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy. První vlak projel Bednárcem 29.8.1887 a oficiálně byla trať uvedena do provozu 3.11.1887. Trať protíná obec uprostřed, vede přímo přes náves a dělí ji na horní a dolní část, stavbě musely ustoupit dva statky. Železniční zastávka se nachází uprostřed obce. Železnice v době provozu parních lokomotiv bohužel způsobila v Bednárci několik požárů.

Roku 1894 byl založen hasičský dobrovolný sbor, byla zakoupena obecní stříkačka a vystavěna hasičská zbrojnice.

První světová válka zasáhla obec velmi citelně, celkem 14 odvedených v ní padlo. Dne 23.října 1921 byl na návsi padlým vojákům odhalen pomník.

V roce 1921 měl Bednárec při sčítání lidu celkem 54 čísel a 323 obyvatel.

Elektrifikace obce proběhla za velkého přispění starosty obce pana Františka Šedivého. Ve dnech 8.-10.října 1925 se Bednárec rozsvítil elektrickým světlem.

V roce 1945 bylo v Bednárci 249 obyvatel a byl založen místní národní výbor.

Roku 1956 bylo v Bednárci založeno jednotné zemědělské družstvo.

29.5.1980 byla dokončena elektrizace železniční tratě Veselí nad Lužnicí - Jihlava a zahájen provoz elektrických lokomotiv.

31.ledna 1974 byla místní škola pro malý počet žáků uzavřena a žáci převedeni do školy v Jarošově.

Od 1.ledna 1975 byl Bednárec sloučen s Jarošovem nad Nežárkou.

6.12.1990 byl po patnácti letech obnoven samostatný obecní úřad Bednárec, znovu zasedalo obecní zastupitelstvo a byl zvolen starosta, pan Bohumil Závodský. V době osamostatnění měl Bednárec 124 trvale žijících obyvatel.

Z bednáreckých rodáků nelze opomenout pana Františka Tischera (1831-1910), který pracoval jako archivář u hraběte Černína. Je autorem celé řady historických publikací a článků. Svému rodišti věnoval "Pamětnou knihu obce Bednárce", která však zůstala jen v rukopisu.